Bianka už na ranni procházce vypadala unaveně, ale během dne byla v pohodě. Vždycky mě vítala, když jsem ji přijela zkontrolovat. Porodní bednu měla připravenu a garáž otevřenou, aby se mohla volně pohybovat. Kolem půl sedmé jsem zaslechla něco mezi kňučením a mňaučením a brzy našla první štěňátko na trávě. Vzala jsem ho a odnesla do bedny, kde jsme zavolali i Bianku. Miminko jsem zahřívala v dece. Byla to plavá fenečka, které jsem pak přivázala růžovou šňůrečku. Vážila 38 dkg. Volali jsme naší známé, zkušené chovatelce, která ochotně přijela a byla s náma jako porodní bába. Bianečka chodila po garáži a v 19:25 porodila druhou blonďatou holčičku, za 20 minut následovala černoznakatá fenečka a ve 20:25 uviděl světlo světa první chlapeček, zase plavý. Pak už si Bianka lehla do bedny ke svým drobečkům a starala se o ně a zároveň přiváděla na svět další štěňátka. Ve 21:15 to byla černoznakatá fenka, 21:45 plavý pejsek, 22:15 a 23:25 zase černoznakaté fenečky a hned za 5 minut další holka, ale plavá. Půl hodiny po půlnoci se narodil třetí kluk, jediný černoznakatý. Bianka se zklidnila, vypadalo to, že to má za sebou a my jsme měli porodní bednu plnou malých tvorečků. Byla jich celá desítka. Pro jistotu jsem u ní ještě zůstala a v 1:45 se ještě objevila jedna malinkatá černoznakatá fenečka. Vážila jen 20 dkg a já jsem o ní měla velký strach.
A tak jsme měli 11 štěňátek.

První dny se Biance moc v garáži nelíbilo a chtěla štěňátka někde přemístit. V sobotu byl moc smutný den, přisli jsme o dvě černoznakaté fenečky. Bianka měla po porodu průjem, tak jsem ji vařila rýži, mrkev a kuře a černý čaj. Trápila se s ním několik dnů, ale nakonec jsme to zvládly. V neděli 22.6. přijela poradkyně chovu a konstatovala, že štěňátka jsou v pořádku.
Moje pokusy o přikrmování ztroskotaly. I když našli se jedinci, kteří si věděli s lahvičkou rady, ale nejmenší se neuměla napít a dělala takový čurbes, že mi ji Bianka táhla z ruky a nebylo to k ničemu. Kolem jejich dvou týdnů se jim začaly rozlepovat očička. Ve třetím týdnu se plazivý pohyb začal měnit v pokusy o chůzi s častými kotrmelci. Od soboty umí pejsci sedět, často sedí a vyjí, nebo kňučí. Chodí už docela rychle a uvědomují se jeden druhého, olizují se a koušou, prostě začínají si hrát. Když dostali svoje první papání - sušené mlíčko BOSH s piškotky, zchňapali to, ale jak potom vypadali, to byla hrůza. Nejroztomilejší byli, když se potom vzájemně oblizovali. V pátek 4. 7. jsem jim objevila zoubky. V neděli tu byli první zájemci.
Můj oblíbenec modrý plavý pejsek bude bydlet ve Zlíně a naše největší fenečka, teď už Arinka, v Petřvaldu, tam ji budeme mít pod kontrolou. Dnes jsem odeslala žádanku o tetovací čísla, takže jsem musela uvést jména. Nakonec jsem vypsala tyto: ARAMIS, ATOS, ARCHIBALD, ARINA, ARIANA, ADELAIDE, ANABELA, ARANKA, AMANDA.

Archibald

Aranka (Ginger)

Atos

Od třetího týdne jsem začala štěňátka přikrmovat mlíčkem (Bosh) s piškoty a později, tvarohem, což zbožňovali. Od čtvrtého jsem ji namáčela štěněcí granule do vody, používala jsem dva druhy (Eukanuba, Best Choice). Až nakonec v posledním týdnu dostávali granule suché s vodou ve vedlejší misce. Byli hodně hladoví po ránu, a odpoledne, kdy baštili nejlíp. V poledne se jim moc nechtělo, ale při těch teplotách, nebylo ani divu. Večer zase hodně ožili a byli plní elánu a neměli moc myšlenky na jídlo, čímž mi nápadně připomínali některé děti, které při zmínce o spánku a posteli, dělají všechno jiné než, že se na ten spánek opravdu připravují.

Ariana

Anabela

Arina

Léto se štěňátky utíkalo rychle, o víkendech přijížděli zájemci a někdy i přes týden, někteří pak jezdili ty svoje drobečky navštěvovat a mě kontrolovat, jestli se o ně dobře starám. Z každé takové návštěvy jsem měla upřimnou radost, protože jsem věděla, že půjdou do dobrých rukou. Čím byla štěňata starší, tím náročnější je bylo uhlídat a úplně nejtěžší je bylo zavřít do kotce. To byl téměř nadlidský výkon, a když už se mi to podařilo, celé okolí to vědělo. Kilometry daleko se rozléhalo jejich naříkání, vytí a pláč opuštěných miminek. Pak najednou vyrostla tak, že se dostala do té části zahrady, kde byl bazén a to byl teprve záběr. Ti nejodvážnější vyzkoušeli teplotu vody a naštěstí se mi podařilo včas je vylovit, ale byl to pro nás šok. I když všechno zlé je k něčemu dobré, protože plavec Aranka - Ginger se po přestěhování do Švýcarska vůbec nebála vody a nebojácně se vrhala do místního jezera už od útlého věku. Štěňátka dostávala co 14 dnů přípravek na odčervení, pak byla očkovaná, takže přišla poprvé do styku s veterinářem. Ale to nebyla jejich nejhorší zkušenost. To přišlo teprve s tetováním. To jsem obrečela. Opravdu je to drastické a mělo by se vymyslet něco jiného k identifikaci než dělání stovky dírek do uší nebohých, nic netušících pejsků. 1. 8. proběhla kontrola vrhu. Poradkyně chovu paní Valušová si všechny prohlídla a zvážila a doporučila je zapsat do Plemenné knihy, což znamená, že všichni dostali Průkaz původu. Byla jsem strašně zvědavá na její názor. Mě se naše štěňátka hrozně líbila, ale já jsem je milovala, takže můj názor nebyl objektivní. Paní Valušová ohodnotila vrh za vyrovnaný, štěňata v dobré kondici, klidná a i stav matky dobry. Zvláště se jí líbila Arinka a Archibald - krásné vybarvení, o Amandě se vyjádřila, že je jemná.

Amanda

Aramis

Adelaide

Pejsci byli úžasní, slyšeli na „myšičky“ a tleskání. Pořád spolu dováděli, kousali se, i nás, boty, plastové lahve, růže, bojovali spolu a od 7 týdnů systematicky ničili zahradu. Jako první opustila rodné hnízdo Amanda. Když pro ni přijeli, a já si k sobě přivolávala pesany, jediná Amanda byla tak zvědavá, že si šla prohlídnout ty nové lidi a novému páníčkovi olizovala ponožky, tím si je hned získala. Pak následovala Adélka, pro kterou si přijela celá rodina, včetně rodinné přítelkyně. Jestě týž den přijeli ze Zlína a odvezli si Atoska. Byli v úžasu, jak vyrostl. Na druhý den přijeli Brňáci a Anabelka nás naposledy kousla a tvářila se jako neviňátko, přesto, že to byla právě ona, která nejvíce lumpačila. Ve středu odjel Aramisek. V pátek přijeli pro Aranku - Gingu, ta zůstala sama v garáži, přestože zbývající štěňata se vesele zajímala o příchozí, a dělala, jako že se jí to netýká. Opravdu vypadala, že se jí nechce jet tak daleko. Přece jen do Švýcarska to je pár km. Arianka se taky chovala jinak než obvykle, když si pro ni Pražáci prijeli. Dopoledne řádila ještě jako tajfun a najednou z ní byla dáma. Nezajímala se o balónek, stranila se nás a pozorovala jen tak z povzdálí. Opravdu by mě zajímalo, co se jí honilo hlavou. Arinka šla další den, s tím, že loučení nebylo těžké, protože s ní budeme ve styku. A jako poslední odcházel Archie. Všichni (jeho rodina) z něho byli unešeni a já se jim vůbec nedivím. Je tak krásný! A najednou tu bylo prázdno!

Při odběru vážili pejsci kolem 9 kg a fenečky kolem 8 kg, ale zvážit je na kuchyňské váze po 8. 8. Už bylo nemožné. Takže jsem se vážila s nimi a pak bez nich na normální váze a odečítala, abych zjistila, jestli přibírají.

Ariana  - VN Brno 2004, VD (klub výstava Milovice 04), DKK 2/3

Anabela  - VD (klub.výstava), bonitace 10/06 - II. Tř. chovnosti, zk: ZOP, ZZO

Arina - VN Brno 2004, Výborna (klubová výstava Kroměříž), DKK 0/0, + 9/05

Archibald (Archie) -DKK 0/0, výborný, CAC, BOB, champion Polska, bonitace 9/06 - I tř. chovnosti Zk: ZOP, ZPU 1

Aranka  (Ginger)

Atos (Bono-Vox) - Výborný, CAC (Ostrava 2005), CAC (klubová výstava Kroměříž 2005), DKK 0/0, DKK 0/0, výborný, CAC (klub. výstava 5/06), bonitace 6/06 Zk: ZZO

Amanda

Aramis

Adelaide (Adélka)