Narodila jsem se 26. 6. 2005 Biance Adamův hrádek po jejím milostném vzplanutí s Jasperem Plavý Vítr. Mí páníčkové si chtěli nechat jedno štěňátko, fenečku, ale nebyli ještě rozhodnutí definitivně. Narodily jsme se jen dvě holky. Moje ségra, černoznakatá, byla macanda hned od narození a během raného dětství přibírala více než někteří naši bráškové. Já jsem byla spíš menší, drobnější a nenápadnější. Navíc ona byla hrozně milá a sympatická rošťanda, vůbec se nebála, všechno prozkoumávala, boudu a kotec přijala hned za svou a jakým způsobem z něho skákala. Všichni ji obdivovali. Ale nakonec si vybrali mě, protože jsem celočerná a tím pádem jiná jak mamka.

Ve dvou měsících mí sourozenci někam odjeli a já jsem tady zůstala sama s mamkou. Ale ta z toho kdovíjak odvázaná nebyla.Dávala mi pořádné„kapky“. Prý mě vychovávala. Ani do boudy mě nechtěla pustit. Časem pochopila, že už se mě nezbaví a smířila se s tím. Musím se, ale přiznat, že já taky nejsem žádný svatoušek. Pořád ji koušu, tahám za uši, když se nedívá, žeru ji žrádlo, všude za ní běhám, i když mě tam nechce. Někdy chce spát a odpočívat, a já mám chuť si hrát, tak do ní dlubu tak dlouho, až obvykle dostanu vylágoš. Na druhou stranu ona mě taky někdy jen tak z lásky kouše. A naučila mě štěkat. Většinou ji jen tak pozoruju, jak štěká a běhá kolem plotu, když se blíží nějaký vetřelec, ale když je někde vzadu na zahradě, vezmu to za ní. A večer, v kotci máme pravidelně hodinku štěkání. To společně odrazujeme všechny, kdo by měli chuť vlézt na pozemek našich páníčků.

17. 10. Jsem poprvé byla na cvičáku. Byla jsem trochu vyplašená, ale zase ne moc. Když mě můj starší nevlastní brácha vyzýval ke hře, klidně jsem s ním řádila. Ale ne všichni byli ke mě přátelští, někteří velcí hafani na mě i vrčeli. Za dva týdny přišel na cvičák i vlastní brácha Boston a kromě trénování sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy apod. jsme se spolu fajn pobavili.

Strašně ráda všechny koušu, tahám za kalhoty, šňůrky u bot nebo od kalhot. A když nechají venku nějaké boty, odnesu si je jako kořist a požužlám. Nekoušu je doopravdy, to by bylo zle.

Doma je taky sranda. Jeden kocour se nechá olizovat, očuchávat a hraje si se mnou na hoňku. Ale ten druhý, ten jen syčí, vystřeluje na mě tlapku s ostrými drápy, na něho si musím dát pozor. Občas zapomenu a pak na mě všichni volají: Ne, Bery, ne! Mám neskutečnou chuť k jídlu. Jsem schopná sežrat svoji dávku do 1 minuty, možná i rychleji.

3. 12. 2005 - Přijeli Boston a Algo - mí bráchové. Řádíme jako tajfun, honíme se, koušeme, válíme se ve sněhu. A je to hrozně PRIMA! Jestli nechtějí naši páníčkové přijít k úrazu, musejí nám uhýbat, protože my se rozhodně při hře kolem sebe nedíváme.

28. 12. - Jedu s paničkou na výlet na hory. Do auta nás přiberou páníčkové od Gatky a Nastyho. Jsme tři hovíci v jednom autě, musím ocenit, že proti mně nic ani Gatia ani Nasthus neměli. Na procházce na Ondřejník se brodíme hlubokým sněhem, je to docela náročné, ale i zábavné. Seznamuju se i s jinými hovawarty a protože jsem malý drzoun, nevycválaný a pořád si začínám, tak dostanu výchovnou lekci od starší feny. Panička dělá hrdinku, jako že tohle právě potřebuju, ale ve skutečnosti je jí mě líto.

18. 3. 2006 - Přijel Boston a místo Alga Bianka jr. - ségra. Ale průběh návštěvy byl stejný - 3 černé koule válící se na sněhu. Jen na konci se nás páníčkové pokoušeli zkrotit a vyzkoušet si chůzi a běh na vodítku, ukázat zoubky, postát vedle smetáku, prostě chtěli nás připravit na svod mladých.

25. 3. - Absolvovala jsem Svod mladých v Kroměříži. Za naši chovatelskou stanici tam byl se mnou ještě Boston. Strašně dlouho jsme čekali, taky mohla ta panička vybrat jiný název než "z Rajského kopce". Jakoby nevěděla, že "z" je na konci abecedy a na všech akcích budeme tedy na konci.
V posudku mám: výška 61 cm, celkový vzhled - 5 odpovídající, barva černá, A1 - skus klešťový, oko tmavé, ucho standardní velikost, nasazení i nesení, délka těla standardní, ocas standardní,  povaha A.

9. 4. Ostrava - jsme přihlášení na Národní výstavu, ale nemůžu se jí zúčastnit, háravé feny totiž do kruhu nesmí.

6. 5. Hlučín - Mám premiéru na Slezské výstavě v Hlučíně a dostávám VÝBORNÁ 1 od pana rozhodčího Václavíka, který mi ale vytkl předvedení chrupu. Přitom jsem pěkně ukázala z levé i pravé strany, "krokodýla" jsem udělala a on, že prý nevidí skus. Jenomže mě bylo vedro, byli jsme tam už 4 hodiny, než jsem se dostala do kruhu a v momentě, kdy chtěli ukázat skus, jsem dostala chuť pomazlit se s paničkou a lehla jsem si na záda, tlapky nahoru a čekala jsem, že mě začne drbat. Klidně se mohl přidat i ten člověk, co na mě koukal, ale on šel hned vedle k další fenečce. Na druhý pokus se to povedlo.
Posudek: V 1 - dobrý formát, korektní hlava, dobrý pohyb.

14. 5. - velká událost - Speciální výstava hovawartů v Kroměříži. V kruhu nás je 12 mladých fen. Posuzuje MVDr. Ridarčíková. Dostávám VÝBORNOU. Panička je spokojená. A odpoledne vyhrává můj starší brácha Atos - Bono třídu otevřenou a získává V1, CAC a to už je šťastná jako blecha.
Posudek: Dobře stavěná fena s pěkně utvářenou hlavou. Mírně delší bedra. Dobrá hloubka hrudníku. Vpředu dobře, vzadu strměji zaúhlená. Dobrý pohyb.

V neděli a někdy i během týdne chodíváme s páníčky a mamkou Biankou na cvičák. Trénujeme běžné povely: sedni, lehni, zůstaň, k noze, vstaň, chůzi po kladině. Zkoušela jsem stopu, to mě hodně baví. Někdy mi panička říká, že jsem jak vysavač, že pořád chodím s hlavou dole a ňufám. Minulý týden jsem se seznámila s figurantem. Mával přede mnou nějakým hadrem a když jsem si ho ukradla, tak byli z toho s paničkou celí vedle.